Thursday, July 26, 2007

GARRAPATA - KLÍŠTĚ


La garrapata (Ixodes y otros géneros) es el ácaro de mayor tamaño, de cuerpo sin divisiones, que se alimentan de la sangre de sus huéspedes. Se encuentra dentro del subfilo Chelicerata.

Para encontrar un animal adecuado pueden esperar semanas o incluso meses entre la hierba o en los árboles. Cuando encuentran un posible huésped, trepan sobre él, y por medio de las partes ganchudas de la boca, penetran la piel y empiezan a chuparle la sangre. Su cuerpo se hincha y cuando está lleno de sangre, la garrapata se suelta. Ataca a numerosos mamíferos, incluido el hombre.

Este tipo de animales practica el parasitismo, una de las relaciones interespecíficas que tiene lugar entre individuos de distinta especie.

Las garrapatas se encuentran a menudo en la hierba alta, donde esperan en el extremo de una hoja para intentar engancharse a cualquier animal o persona que pase. Una idea falsa muy común es pensar que la garrapata es capaz de saltar de la planta al huésped, pero el único método de transmisión es el contacto físico. La garrapata se termina soltando del animal cuando se llena, pero esto puede tardar varios días. En su boca, las garrapatas tienen una estructura que les permite engancharse firmemente al lugar del que están chupando sangre. Tirar de una garrapata a la fuerza puede hacer que partes de la garrapata se desprendan y se queden en la mordedura, a menudo el aparato bucal entero, lo cual puede producir infección. Entre los métodos de extraer la garrapata sin dejar dentro de la piel la cabeza o la boca, están por ejemplo anestesiar a la garrapata con una sustancia como el éter.

PICADURAS DE GARRAPATA Aunque la mayoría de las picaduras de garrapata son inofensivas, estas pueden propagar una enfermedad recientemente identificada como enfermedad de Lyme causada por la bacteria B. burgdorferi. Esta enfermedad causa artritis, trastornos del corazón y del sistema nervioso como encefalitis o meningitis. ARTRITIS (BORRELIOZIS) Consistente en una lesión rojiza que al tiempo que va creciendo deja un centro blanco (eritema migrans). En raras ocasiones hay pacientes no tratados de Artritis de Lyme en los que la enfermedad puede avanzar y afectar al sistema nerviosos central. Hay casos en toda Europa, aunque es mucho más frecuente en Europa Central y en las regiones más meridionales de Escandinavia, las que limitan con el mar Báltico. El ciclo vital de las garrapatas hace que la transmisión se produzca con mayor frecuencia, dependiendo de la temperatura y humedad ambientales, entre los meses de Abril y Octubre. Sin embargo, dado el intervalo variable que pasa desde la picadura hasta la aparición de la artritis, la enfermedad puede aparecer en cualquier época del año. La causa de la enfermedad es la bacteria Borrelia burgdorferi que en Europa se transmite a través de la picadura de la garrapata Ixodes Ricinus. El síntoma principal es la hinchazón con derrame y la limitación del movimiento de las articulaciones afectadas. Frecuentemente existe una disparidad entre la intensidad del derrame articular (muy grande) y la del dolor (escaso o ausente). ¿Cuánto tiempo dura la enfermedad? Mas de 80% de los casos se curan después de uno o dos ciclos de tratamiento antibiótico. En los casos restantes la artritis suele desaparecer después de meses o años de evolución. ENCEFALITIS Causado por virus que transmite la garrapata. - incubación: 7- 14 días - primeros síntomas - dolores de cabeza, fibre, nauseas - segunda fase: te sientes mejor - tercera fase: síntomas como mala memoria, desorientacion, dolores de músculos Causa: 1% muerte, 7% parálisis infantil....
-------------------------------------------------------------------------------------------

KLÍŠŤOVÝ ZÁNĚT MOZKU ( meningoencefalitida)

Klíšťový zánět mozku a mozkových blan je zánětlivé onemocnění centrálního nervového systému, jehož původcem je virus ze skupiny arbovirů, přenášený klíštětem. Člověk může být napaden larvou, nymfou i plně vyvinutým klíštětem, zvaným imago. Infekce se šíří především přisátím infikovaného klíštěte, ale může k ni dojít i při požití mléka infikovaných zvířat, nejčastěji koz. Rovněž jsou známy i nákazy laboratorních pracovníků.Klíšťová meningoencefalitida je typická nákaza s přírodní ohniskovostí, to znamená, že její výskyt je vázán na přírodní lokality - ohniska, vhodné pro přežívání klíšťat a také zvířat, ve kterých virus přežívá a pomnožuje se (tzv. rezervoárová zvířata). Rizikovými oblastmi jsou většinou listnaté nebo smíšené lesy v nižších polohách (do 700 m nadmořské výšky), zejména s hustým porostem. Takovými oblastmi jsou i typická rekreační území v okolí řek, např. Berounky, Vltavy, Sázavy, Dyje. V některých přírodních ohniscích nákazy je virem infikováno 0,5 - 5 % klíšťat, ale byla zjišťována i vyšší procenta promořenosti klíšťat. Pro výskyt onemocnění klíšťovou meningoencefalitidou je typická sezónnost, související s cyklem aktivity klíšťat. Ten zahrnuje období od dubna do poloviny října, s maximální četností klíšťat počátkem června, jejich postupným ubýváním v červenci a v srpnu a druhým zvýšením četnosti v září. Výskyt onemocnění v jednotlivých letech je závislý na množství klíšťat, ale i na počasí, které ovlivňuje kontakt lisí s přírodním prostředím (rekreace, zájmové aktivity v přírodě apod.) významné je též množství drobných rezervoárových zvířat, např. při přemnožení hlodavců dochází ke zvýšenému výskytu klíšťové encefalitidy v následujícím roce. Vnímavost k nákaze je všeobecná, častěji onemocnění dospělé osoby. Lidé, žijící trvale v ohnisku nákazy, prodělávají často lehkou (inaparentní) nákazu. Pouze 30 - 40 % infikovaných osob zjevně onemocní.

Klíšťová meningoencefalitida patří mezi přenosná onemocnění, jejichž frekvence není častá (nemocnost cca 6/100 000 obyvatel), avšak je provázena závažným klinickým průběhem a často přetrvávajícími zdravotními obtížemi. Diagnóza se opírá o epidemiologickou anamnézu (tj. přisátí klíštěte, popř. pobyt v endemické - rizikové oblasti) a o klinický, často dvoufázový průběh. Průkaz viru se běžně neprovádí, diagnózu potvrzuje zjištění protilátek proti viru, které se v krvi objevují v určitých časových intervalech. Inkubační doba, to je doba od přisátí klíštěte ke vzniku prvních příznaků onemocnění, trvá 7 - 14 dnů (rozpětí 2 až 4 týdny). T

ypické onemocnění probíhá ve dvou fázích: v prvé fázi se objevují horečky, bolesti hlavy, malátnost, nevolnost, bolesti v kloubech. Tato fáze trvá 4 - 15 dnů. Toto stadium je někdy nevýrazné, a pak se přechodí. Druhá fáze nastupuje po několikadenním (8 -15 dny klidovém období, kdy se nemocný cítí lépe. Poté se objeví opět horečky a v různé intenzitě příznaky postižení centrálního nervového systému: bolest hlavy, zvracení, meningeální příznaky (tuhost svalstva šíje), poruchy paměti, dezorientace, poruchy spánku, svalový třes, závratě, obrny nervů. U nejtěžší formy se v různých fázích nemoci (někdy i po poklesu teplot nebo v rekonvalescenci) mohou vyvinout obrny (asi u 7 % nemocných) a dojít k selhání životně důležitých center a ke smrti (asi u 1 %).Těžší průběh onemocnění bývá u starších lidí. Intenzita příznaků závisí i na fyzické námaze nemocného, u všech postižených je proto nezbytný klid na lůžku a podpůrná léčba podle příznaků nemoci. Byly pozorovány i lehčí formy nemoci ve druhé fázi u těch lidí, kteří v prvé fázi onemocnění nebyli vystaveni tělesné námaze. Po prožití onemocnění klíšťovou meningoencefalitidou mohou přetrvávat obrny (parézy) nebo dlouhotrvající drobné neurologické poruchy. Nepříjemným a někdy dlouhotrvajícím následkem bývají např. poruchy spánku, schopnost soustředit se, lability, nálady apod. Bez následků bývají především formy s menším rozsahem postižení mozku (forma meningeální).

Doba rekonvalescence po onemocnění je proto individuálně dlouhá.Vzhledem k uvedeným epidemiologickým i klinickým charakteristikám onemocnění klíšťovou meningoencefalitidou je zřejmé, že zásadní význam mají opatření směřující k účinnému předcházení vzniku nemoci.
Velmi důležitá je osobní ochrana jednotlivce před napadením klíštětem. Při pobytu v přírodě je každý člověk vystaven nebezpečí, že klíšťata, která jsou na stéblech trávy a listech keřů, se zachytí na jeho kůži nebo oblečení. Poté lezou po těle a hledají vhodné místi k přisátí. U dětí je to kdekoliv na těle, u dospělých osob vyhledávají místa s jemnější kůží - v podpaží, tříslech apod. Čím déle je klíště přisáto, tím větší riziko přenosu viru a vzniku nemoci - klíšťového zánětu mozku, ale i např. lymfské boreliózy. Klíště proniká pokožkou hostitele pomocí bodce, opatřeného háčky. Přitom vypouští sliny, které obsahují anestetické (znecitlivující) látky, takže sání nebolí. Po skončení sání, které může trvat i několik dnů, se mnohonásobně zvětší objem klíštěte, které se nakonec samo pustí a odpadne. Abyste předešli přichycení klíštěte, případně klíště správně odstranili, snažte se dodržovat tyto zásady: · V přírodě noste vhodné oblečení světlé barvy s dlouhými nohavicemi a rukávy, které by měly přiléhat k zápěstím a kotníkům. Lepší je materiál hladký, na kterém se klíště obtížněji přichytí. Kalhoty je doporučeno nosit zastrčené do vyšších bot. · Nekryté části těla a oblečení můžete postříkat repelentními a insekticidními přípravky, které odpuzují nebo i hubí hmyz a klíšťata - jako např. Diffusil H (na domácí zvířata Diffusil V) nebo Autan. Účinná látka u Diffusilu působí i po opakovaném vyprání. · Často prohlížejte kůži těla, aby bylo možno včas odstranit lezoucí nebo již přisáté klíště. Po návratu z lesa pečlivě zkontrolujte pokožku těla včetně vlasaté části - u dětí nejlépe při koupání. Toto se doporučuje provádět nejméně jedenkrát za 24 hodin. Prohlédnout je třeba i oděv a psa nebo jiné zvíře, které bylo v přírodě, a objevíte-li přisáté klíště, opatrně ho odstraňte. · Klíště odstraňujeme v gumových nebo latexových rukavicích, protože potřísnění drobných oděrek na kůži obsahem např. přetrženého klíštěte může vést k přenosu nákazy. Klíšťata se dobře odstraňují pinzetou. Je třeba ho uchopit co nejblíže bodavého ústrojí, tj. co nejtěsněji u kůže, a pomalu, ale vytrvale táhnout. Pokud klíště uchopíme v půli těla, dojde snadno k jeho přetržení a hlavička zůstane v kůži, čímž se obsah dostane do ranky po bodnutí. U dříve doporučovaného točení klíštětem ve směru hodinových ručiček hrozí rovněž přetržení klíštěte, a proto tento způsob již neradíme. · Riziko kontaminace a infekce hrozí i při odstraňování klíšťat ze psů a koček. Použijeme elektrotechnický banánek "krokodýl" a jeho snadným pootočením klíště odstraníme. · Potření přisátého klíštěte tukem nebo olejem nemá odborné opodstatnění. Na přisáté klíště přiložíme vatu namočenou do Jodisolu nebo jodové tinktury, což zabezpečí jak dezinfekci rány, tak usmrcení klíštěte. Likvidaci vytaženého klíštěte provádíme ponořením do výše uvedených dezinfekčních roztoků a poté spláchnutím. Klíště nepálíme ani nerozmačkáváme. · Velmi důležité je provedení dezinfekce kůže, např. Jodisolem event. Jodonalem B jak před, tak i po odstranění klíštěte, samozřejmě opět v rukavicích. OČKOVÁNÍ: Nejúčinnější ochranou proti onemocnění klíšťovým zánětem mozku je aktivní imunizace - očkování. Očkovací látka obsahuje mrtvý, tzv. inaktivovaný virus, který se nemůže v organizmu pomnožit. Každá dodávka vakcíny je testována na nepřítomnost živého viru klíšťové encefalitidy a jiných virů. Vakcínou je možno očkovat jak děti, tak dospělé. U malých dětí je nutné zvážit aktuální riziko nákazy a dle toho provést očkování, které je možné od 1 roku života. Základní očkovací schéma je rozděleno do 3 dílčích dávek: 1. dávka, se kterou se má začít v chladných měsících roku 2. dávka následuje za 1 - 3 měsíce (lze i za 7 dnů) po první dávce. Pokud se očkuje v době výskytu klíšťat, tj. v teplém období roku, zkracuje se interval mezi 1. a 2. dávkou na 14 dnů. 3. dávka za 9 - 12 měsíců po 2. dávce (lze i za 21 dnů a následně za 9 - 12 měsíců čtvrtou dávku) Přeočkování - revakcinace - je doporučována za 3 - 5 (8) let.

LYMESKÁ BORELIÓZA

V České republice stejně jako v Evropě a jiných částech světa se Lymeská borrelióza stává nejčastější nákazou s přírodní ohniskovostí. Lymeská neuroborrelióza se v současné době řadí mezi nejčastější neuroinfekce.
Původcem nákazy je Borrelia burgdorferi sensu lato, kterou dělíme do následujících skupin: · B.b.sensu stricto, která se vyskytuje na celém světě, ale hlavně v USA; · B.garinii a B.afzelii v Evropě; · B.japonica v Japonsku. Rezervoárem nákazy jsou divoce žijící myšovití hlodavci (Apodemus flavicolis, Clethrionomys glareolus), lesní zvěř, ptáci, klíště obecné Ixodes ricinus a jeho vývojová stádia a malí savci, na kterých klíště cizopasí. Člověk patří mezi hostitele všech vývojových stadií klíštěte. Nákaza může být přenesena na psy a skot. Přenos nákazy se uskutečňuje pomocí vektoru, kterým je u nás klíště obecné a jeho vývojová stádia. Klíště sáním na infikovaných hostitelích získává borrelii, která se množí ve stěně střevní, kde infekce zůstává lokalizovaná, nebo dochází ke generalizovanému rozsevu do ostatních klíštěcích tkání, včetně postižení ovarií (prokázáno asi u 5 % klíšťat). Během sání klíštěte se borrelie aktivují a pronikají do střevního lumen, poté jsou hemolymfou zaneseny do slinných žlaz. K diseminaci do ostatních tkání dochází v časné a střední fázi sání tj. za 1 - 3 dny a za 5 - 7 dní po přisátí. Po přisátí infikovaného klíštěte riziko vzniku infekce stoupá po 24 hodinách. Čím delší sání, tím je vyšší možnost přenosu borrelií. Nejzávažnější pro přenos nákazy jsou nymfy. Téměř 20 % nemocných udává poštípání hmyzem. B.b. byla prokázaná u ovádů (Tabanidae), muchniček (Simulidae) a blech. ypickým příznakem je pomalu se šířící červená skvrna, zvaná erythema migrans (EM), která se objeví v místě přisátí klíštěte. Skvrna se kruhově zvětšuje a má většinou ohraničený lem s výbledem uprostřed. Skvrna je obvykle větší než 5 cm. Může se vytvořit během několika dní po přisátí klíštěte, ale také až za několik týdnů. Méně často lze pozorovat výsev mnohočetného EM. Erytém se objevuje asi u 70 - 80 % pacientů. ·

Časným příznakem může být také horečka, třesavka, bolesti ve svalech, únava. Tato fáze může připomínat příznaky chřipky. Protože přisátí klíštěte nevede vždy ke kožním projevům, tyto symptomy jsou varujícími u osob pobývajích v přírodním ohnisku.
· U dětí, méně často u dospělých se někdy nalezne na kůži ušního lalůčku, nosu, na prsní bradavce nebo na šourku po přisátí klíštěte modročervený uzlík 1 - 5 cm velký, který může být provázen zduřením příslušných mízních uzlin. Někdy se objeví i za několik týdnů až měsíců. · Po několika týdnech, většinou však ne déle než za 3 měsíce se mohou vyskytnout různé projevy postižení nervového, kardiovaskulárního a kloubního systému. Nervové příznaky zahrnují bolesti hlavy, ztuhlost šíje, poruchy citlivosti a hybnosti, obrny a to zejména lícního nervu, bolesti v zádech i v končetinách. Postižení kloubů se projevuje bolestmi, které se stěhují a trvají krátkou dobu. Ataky se opakují. Srdeční obtíže se mohou projevit dušností a mohou připomínat infarkt myokardu. Příznaky onemocnění u pozdního stadia mají chronický průběh a objevuje se za více než 6 - 12 měsíců. Projevuje se zejména postižením kloubů, kůže, nervového systému Klinické formy LB v ČRjsou různé.

Nejčastější manifestací jsou formy kožní - 66 % případů,
u 12 % nemocných neurologické postižení, u 14 % projevy onemocnění pohybového aparátu, u 8% ostatní klinické projevy (graf 4) Laboratorní diagnostika je v současné době založena především na sérologickém vyšetření (ELISA sety, Imunobloting, Western bloting). Kultivace je dostupná, ale málo výtěžná. Přímá diagnostika je možná pomocí elektronového mikroskopu (ELM). Na sérologické vyšetření se odesílá srážlivá krev nebo sérum, likvor ev. synoviální tekutina. Časový interval mezi 1. a dalším vzorkem by měl být nejméně 6-8 týdnů. V případě hraničních hodnot je možno interval zkrátit na základě doporučení laboratoře. Pro vyšetření v ELM a kultivaci je nutná krev heparinizovaná. Terapie je založena na aplikaci antibiotik (tab. 14-17).Výběr antibiotik a délka léčby závisí na věku, stadiu LB, současných klinických projevech a progresi onemocnění. Kauzální terapie se většinou doplňuje léčbou symptomatologickou nebo imunomodulační.

No comments: